Nikdy bych se nevzdala...

20. června 2017 v 22:24 | Reina Sun |  Tématicky

... své rodiny - i když mě mnohdy štvou, stejně je mám ráda
... přátel - ať si kdo chce, co chce říká; každý má nějakou chybu, ale umí si udělat legraci jak z ostatních, tak ze sebe; spolu tvoříme prostě partu; doufám, že budeme i nadále, i když nás jeden člen na léto opustí - snad se vrátí
... knih - co dodat...
... zvířat - v mém životě hrají důležitou roli; prostě nemůžu být s někým, kdo je nesnáší; jak se říká: kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. jak by potom mohl mít rád mě, křížence člověka a zvířete?
... cestování - sama/s někým je to jedno. ale hlavně se někam podívat, třeba v srpnu trip po Skandinávii
... svých koníčků - pro nikoho bych se nedokázala vzdát toho, co mě činí šťastnou; nechápu, jak někdo kvůli příteli/přítelkyni zanevře nejen na vlastní aktivity, ale i na vlastní přátele. a po nikom bych to nikdy nedokázala chtít.
... kávy - je to moje chvilka, mých 5 minut, můj relax, moje odměna; nepiji ji kvůli kofeinu, ale kvůli chuti, kterou miluju...
... sportu - úzce souvisí s koníčky, ale já jsem neschopná ležet v posteli 1 týden, když jsem nachlazená, to už mi musí být fakt blbě, abych prospala den.
... přírody - potřebuju k životu pohled na zelené listy stromů a pestrobarevné květy rostlinek
... hudby - celé dny si probroukám, hudba je částí mě
... spánku - jak já zbožňuju spánek, awww
... snů a přání
... příležitosti spát pod širým nebem bez technologií, prostě jen já, hvězdy a zvuky noci
... optimismu
... sarkasmu a ironie - používám obojí najednou nebo hezky po jednom; kdo tomu nerozumí, s tím se nekamarádím
... sexu - přiznejme si to, prosím. nejsem typ, co by si liboval v celibátu.. a když nejsem zadaná..no nevadí, sex být může
... naděje
... boje za úsměvy na cizí lidi po ránu
... dobrého jídla a sladkého :)
... dámských jízd
... života - jsem srab, nedokázala bych se zabít, ani kdyby mi bylo sebehůř
... vědomostí
... lidí - společenský tvor, no. i když někdy jsou to pěkný hovada.
... sýrů
... fantazie - ať už se to týká poznávání tvaru mraků nebo konce knihy, jak by to mělo být dál?
... tance - i kdyby jen toho domácího
... festivalů - je to prostě symbol léta a letní pohody!
... slunce - žít ve tmě bych nemohla, ani dobrovolně, ani povinně; stačí mi zima a mám sluneční absťák
... neplánovaných akcí - protože to bývají ty nejlepší :)
... svobody - slova, písma ani své osobní. i když v této republice ...


... a především se nikdy nevzdám sebe sama!

Víc mě toho momentálně nenapadá, je to jedn pár bodů... Samozřejmě většiny těchto věcí bych se byla schopna na přechodnou dobu vzdát. Ale vymazat je nadobro ze svého života bych nedokázala.
A co vy? :)
Reina Sun
P.S. Není řazeno prioritně, ale tak, jak mě to zrovna napadlo.
 

Růžová vlna 2017

12. června 2017 v 15:33 | Reina Sun |  Ve víně je pravda

Dne 10.6. 2017 jsem se zúčastnila Avon pochodu ze Staroměstského náměstí na ostrov Štvanice. Vstupenkou bylo růžové nebo šedé Avon tričko (které bylo opravdu pohodlné a skvělé!).
Musím říci, že jsem se letos vydala na pochod dlouhý 3,5 km poprvé, ale ne naposled. Tolik lidí, tolik emocí, tolik dobré vůle! Bylo to jako balzám na duši.. po všech těch atentátech, zlobě a násilí jsem si připadal jako v růžové oáze života, naděje a přejícnosti. Za to děkuji..


Ve dvanáct hodin pražský Orloj ohlásil začátek pochodu. Růžový dav se vydal na svou cestu skrz bránu za doprovodu hudby. Pak se bohužel rozdělil. Polovina šla správně, ta druhá jinou cestou. Tady bych chtěla trošku pokárat organizátory, že nebyla správná cesta nijak značena. Znáte to, lidi jsou ovce. Jeden zahne jinam, ostatní jdou za ním.
Naštěstí všichni v pořádku došli. Na ostrově Štvanice už byly připraveny stánky nejen s občerstvením, samotná stage, kde během celého odpoledne a večera vystoupili čeští umělci. (Michal Hrůza, Sto zvířat, Mirai, Sebestian a další.)


Vrcholem pak bylo hromadné vypouštění balónků (které bylo možné si koupit přímo na akci od Bellisek, kterým se tímto přispělo).


Celkově to byla velice povedená akce, obrovská růžová energie probíhala davem ve vlnách, aniž by někdy zastavila. Dokonalé. Doufám, že všem pacientům s rakovinou vykouzlila na chvíli úsměv na tváři a dodala jim sílu a chuť s nemocí bojovat!

Růžová pro naději, pro lásku, pro život!
Reina Sun

Vyhoďme ho z kola ven!

8. června 2017 v 12:19 | Reina Sun |  Počtení při kávě

Výsledek obrázku pro vyhoďme ho z kola ven

Je román z pera beatnického amerického spisovatele Kena Kesey z roku 1962, který pojednává o životě chovanců v psychiatrické léčebně v též době. Pokud nic neříká kniha, možná napoví film Přelet nad kukaččím hnízdem, který zrežíroval ,náš´ Miloš Forman a získal za něj 5 Oscarů a to v roce 1975. Ústřední a i trošku výstřední roli ztvárnil Jack Nicholson a to luxusně.

Postavy: hlavní - McMurhpy; pacienti - Bromden, Cheswick, Harding, Billy Bibbit, ...; vrchní sestra Ratchedová; černí frajeři

Nicméně film není totéž, co kniha a to nikdy. Pro mě.
Liší se už jen vypravěčem. Zatímco ve filmu všechnu slávu sezobne hlavní postava McMurphy = Nicholson, v knize je dán prostor jinému pacientovi léčebny a to indiánu Bromdenovi, který od příchodu do léčebny filmuje, že je hluchý a němý. Z tohoto důvodu se dozví spoustu informací, ke kterým by se jinak nedostal a proto je ideálním vypravěčem příběhu. V psychiatrické léčebně jsou všichni pacienti pod neustálým dohledem, slečny Ratchedové - vrchní sestry, která vyžaduje naprostou kázeň a nedává prostor kreativitě ani osobnostem pacientů. Svými intrikami má oddělení pod absolutní kontrolou. Život v léčebně tak probíhá jednotvárně ve starých koeljích dokud se neobjeví energický McMurhpy, který miluje život a náležitě si ho užívá. Vyhlásí válku slečně Ratchedové, nenechá se zlomit jejími pravidly ani spesiálními léčebnými metodami (elektrošoky, lobotomie) a za to také zaplatí. Zato ale vykřesá jiskřičku života v pacientech, kteří už život vzdali. Víc o ději nepovím.

Toto dílo je obrazem života společnosti, která nás všechny nutí být nachlup stejní, protože co se vymyká normálu je špatné. Kniha ukazuje, že život je ale o něčem jiném a nedá se naplánovat. Ukazuje, jak je důležitá odvaha i menšiny a že někdo promluví není zbytečné. Přijde mi, že na nás vlastně apeluje, abychom se nebáli život skutečně žít. Pacienti jsou totiž zavřeni za mřížemi a svým způsobem jsou za to rádi, že se nemusí protloukat ,tam venku´. Děláme to samé. Akorát ty naše mříže nejsou z oceli, ale z rozumu a z neviditelných provázků společnosti. Indián tomu v knize říká Kombajn, který vás vcucne, semele a vyplivne v obleku s vysokoškolským titulem, ale naprosto prázdného a unaveného zevnitř. A nyní vyvstává otázka.. Člověk, co tohle dokáže vidět, je to skutečně blázen? Nejsme náhodou cvoci spíš my ostatní? A co je tedy ještě normální?


Stojí za to krátce žít, než dlouhá léta přežívat a bát se vzít do rukou vlastní život.

Tahle věta podle mě shrnuje hlavní myšlenky knihy.

A já mám splněnou další povinnou četbu, kterou čtu dobrovolně.
Čtěte, prosím.
Reina Sun
 


2 Týdenní pohyby

4. června 2017 v 22:00 | Reina Sun |  Žij pohybem!
Ahoj,
tento týden byl, co se pohybu týká, docela náročný. Ale spíše pocitově, až to sepíšu, nebude to tolik vidět. Tentokrát budu stručná, vůbec na vás nebudu apelovat, abyste se začali hýbat, protože plakátky s týmtéž na vás křičejí ze všech stran a taky proto, že já to přece nedělám.. Kdepak, nikdy by mě nenapadlo své názory potměšile podsouvat druhým.




Procházka po kosatcové louce

1. června 2017 v 11:34 | Reina Sun |  Květena vypráví
Zdravím!
Ok, jsem si vědoma toho, že teď budu vypadat jako totální kytkový fanatik. Takový ten, co vydrží hodiny mluvit o zeleni a na pošlapaný trávník je schopen upřeně zírat celý den, protože tam vidí tolik druhů, že zkrátka nemůže jít dál.
Možná, že jsem. Trošičku. Přece jen už druhý článěk věnuji kytkám, ale zatím vždy raritkám. Ta další nás čeká dnes. Pojdťe se se mnou projít po Kosatcové louce :)

Spokojený život bez pohybu nevykouzlíš!

28. května 2017 v 22:00 | Reina Sun |  Žij pohybem!
Pohyb by měl být pro člověka jednou z nejdůležitejších věcí v životě, poněvadž je pro něj uzpůsobeno celé jeho tělo z hlediska stavby, anatomie a funkce. A když pohyb není nebo je špatně -> tak tělo bolí. Bolí, protože si natáhneme sval, který nebyl zvyklý plnit svou funkci a najednou jsme mu dali zabrat. Nedejbože si ho rovnou přetrhneme. Bolí, protože se flákal a teď je v zápřahu. Bez pohybu jsme náchylnější na zranění, na psychická onemocnění i civilizační choroby. Věděli jste například, že velice účinnou prevencí takřka všeho (diabetes mellitus, infarkt myokardu, astma bronchiale, obezita, ischemie mozku = mrtvice, ...) je nordic walking? To ,,blbé" chození o hůlkách je nejdoporučovanější aktivitou napříč věkovými kategoriemi i typy problémů!
A to vůbec nemluvím o ,,fitness holčinách". Věřte mi, že pohyb nekončí tím, že si na sebe navléknu sportovní oblečení dle poslední módy a vyfotím si selfíčko, které si dám do statusu na facebooku nebo ještě hůř, na instagram, aby všichni viděli, jak jsem strašně sportovní typ.
Kdepak, tam to začíná. Správná sportovní fotka by měla být se zrudlým obličejem, kapkami potu všude možně a s úsměvem od ucha k uchu, když už chci mít fotku. Protože to nám sport dává :) Je úplně jedno, co děláte, jen se u toho bavte, bavte se pohybem! S přáteli, sami, s kolegy z práce, se psem, vždyť je to jedno! Děláte to totiž pro sebe ;)

Nebo alespoň já to dělám pro sebe a protože mám pohyb jakýmkoli způsobem ráda. Proto je tu i takhle rubrika, chci mapovat, jak často se hýbu a co jsem schopna hecnout a co už ne. Prostě jestli to alespoň 3 x týdně taky zvládnu :)
Tohle jsou moje góly, vrcholné výkony nečekejte. Dělám to pro radost, jak už jsem několikrát zmínila. A pokud jste někdo lepší (což není těžké), gratuluji, jste dobří a pokračujte v tom dál! Pokud jste na tom jako já nebo hůř - to nevadí, jen vytrvejte! Tělo vám poděkuje :)
(Vím, že někdy ten čas prostě není. Obecně by se dospělý člověk měl zvládnout 3x týdně hodinku hýbat.) A jak to zvládám já?

Orchideje bez květináče

25. května 2017 v 21:01 | Reina Sun |  Květena vypráví
Když se řekne orchidej, vybaví se většinou obraz Phalaenopsis za oknem, což je nejčastější druh domácí pěstované orchideje. ALE orchideje rostou i v volné přirodě! Ano, opravdu. Pro někoho překvapení. Já vám dnes ukážu dvě orchideje, dokonce ze shodného rodu, které jsou k vidění na loukách. Když víte, kam jít, samozřejmě.

Několik lokalit, kde hledat: PP Horní luka, samota Kozlov, Bílé Karpaty, Českolipsko, Krkonoše, Jeseníky a kupodivu i Mariánské Lázně (konkrétně u Rudolfova pramene - ta neposečená louka).

doba květu: květen-červen, takže je ideální čas vyrazit lovit orchideje ;)
(jen fotoaparátem, prosím, jsou už tak ohrožené, takže, prosím, netrhat a nešlapat mi tu po nich!!)


Jsi lepší?

24. května 2017 v 16:57 | Reina Sun |  Tématicky
Když se nikdo nedívá, ukazuješ horší nebo lepší já?

Dá se říct, že každý má dvojí identitu - jednu hezčí, chytřejší, zábavnější pro veřejnost a jednu obyčejnou, nedokonalou, ale upřímnou pro sebe a pár vyvolených. To není žádné překvapení ani novinka. Problém je, že si to nikdo nepřipouští. Je to takové to společenské tabu - všichni o tom ví, ale nikdo o tom nemluví nahlas. Tím vzniká nabubřelé pozérství.
Kdo si nikdy nepomyslel věty typu: Jak bych před nimi vypadal/a? Co si o mě myslí? Čím se jim zavděčím? Samozřejmě, každý. Já taky. Ač mě to štve, byla jsem vychována v paneláku, kde se vždy všechno vědělo ještě dřív, než se něco stalo a kde se každý staral více o své sousedy než o sebe. Tak je tomu dodnes. Jen já odtamtud zmizela.

A proto se ptám, nač a proč? Je to snad základ lidské povahy, koukat se na jiné úkosem s podezíravostí a automatickým negativismem? Máme považovat za normu, že se chováme před jinými, co nejlépe to jde, ale ve skutečnosti jsme jen schránky s hezkým vzhledem, které ale neschovávají žádný poklad uvnitř? Proč nás rodiče vychovávají k tomu, abychom zapadli a ne k tomu, abychom žili podle nejlepšího vědomí a svědomí svůj vlastní život? Proč máme tendenci drbat ostatní a nezdrbneme nejdřív sebe?
Podobné téma je, myslím, i myšlenkou toho nového filmu The Circle s Tomem Hanksem a Emou Watson. Sice jsem ho ještě neviděla, ovšem podle ukázek tak soudím.


Osobně se snažím s tím bojovat. Protože já jsem já. Snažím se chovat ke všem, jak si zaslouží, neměřit dvojím metrem a nedělat věci, co nechci. Zjišťuju, kým jsem. A až se úplně najdu, tak to bude něco, to vám garantuju.
Vy si žijte, jak chcete. Říká se, že můžete být, kým chcete. Ale ne přece za cenu falešnosti, ne? Žijte si, jak v hloubi duše chcete. Ale to se nejdřív musíte obrátit dovnitř sebe a zeptat se: Jak chci žít?

Hlavně blaze,
Reina

Kam dál